Dám ti slunce

3. dubna 2017 v 18:26 | Viky |  Recenze
Kniha, kterou jsem právě dnes přečetla, nese poněkud zvláštní název... Dám ti slunce. Víte, až teď jsem si uvědomila, proč se tak jmenuje.
Při čtení této knihy jsem měla docela smíšené pocity. Četla jsem ji nadvakrát, protože první pokus se mi moc nezdařil. Do knihy jsem se nemohla začíst a vlastně mě ani nebavila. Každá přečtená věta mi ihned mizela z hlavy a já vůbec nevěděla, o co jde a co se děje s postavami.
Druhý pokus se uskutečnil asi měsíc po pokusu prvním. Ten se mi, jak už nejspíše chápete, zdařil. Kniha je dočtená. Sice mi opět déle trvalo, než jsem se začetla ( vlastně... nestalo se to. Do knihy jsem nebyla nějak zažraná, pouze jsem ji četla), ale bavilo mě to více, než předtím.



Název: Dám ti slunce
Originální název: I'll give you the sun
Autor: Jandy Nelson
Vydavatelství: CooBoo
Žánr: Světová literatura, román
Počet stran: 356
Překladatel: Veronika Volhejnová
Hodnocení ostatních: 88%
Anotace (odkaz): Jude a její dvojče Noah jsou si neuvěřitelně blízcí. Když je jim třináct, Jude pochopí, že je krásná, a Noah zas, že je gay. Třináctiletý Noah má kromě své sestry už jen jedinou lásku: kreslení. A dělá všechno pro to, aby se dostal na prestižní uměleckou školu. Jude naproti tomu víc řeší kluky. O tři roky později je všechno jinak. Na školu snů se dostala Jude, ale je z ní zakřiknutá šedá myška, co se schovává za své výtvory. Z Noaha se stal pařmen a lamač dívčích srdcí. A jejich máma je mrtvá. Dvojčata spolu skoro nemluví a ani jeden nedokáže říct, proč vlastně. A jejich životy jsou bez toho druhého úplné pouze z poloviny. Podaří se jim najít k sobě zase cestu, poskládat svůj svět a získat šanci na šťastný život?

Upřímně nevím, čím začít, abych neomílala stále to stejné... Dejme tomu, že začnu postavami.

Postavy: 1/2
Jude - zdá se mi, že za celou dobu byla stále stejná. Možná párkrát změnila názory na dané věci, ale jinak se chovala a vyjadřovala stejně. Neprošla žádnou změnou, která by její charakter nějak pozvedla na vyšší úroveň. Aby se změnila, to neříkám, ale dle mého měla být alespoň někdy trošku jiná, než její minulou kapitolu. Ačkoli se v knize přeskakovalo z roku na rok (k tomu se vrátíme), její postava mi připadala stejná.
Ovšem její myšlenky byly zajímavé, občas vtipné, někdy přinutily k zamyšlení.
Kdybych se měla rozhodnout, jestli se mi více líbily kapitoly o Jude nebo Noahovi, nejspíš bych zvolila Noaha. Něčím mě jeho kapitoly bavily více.

Noah - umělec zarytý v duši i na povrchu. Hledá sám sebe, chybí mu kamarád, prožívá jedno trauma za druhým. S dvojčetem (Jude) si poslední dobou moc nerozumí. Navíc vybrali na jeho vysněnou školu ji... Nejspíše mě na něm bavilo to, že byl tak nepředvídatelný. On se narozdíl od Jude docela měnil. Nebyl tak zalezlý, jako ona. Žil, dá se říct. Představovala jsem si portréty, které vymýšlel. Líbilo se mi jeho přemýšlení, jeho chování.

Humor: 1/2
Hm, chvílemi byla kniha zábavná, ale spíše si myslím, že o humoru zase tak moc nebyla.

Výtky: 0,5/2
- normálně bych to za výtku nepovažovala, ale velmi mě rozčilovaly ty skoky z třináctého roku na rok šestnáctý. Všechno se to míchalo dohromady. Nevyznávala jsem se v tom, kdy ta jejich matka vlastně zemřela. Psalo se o ní stále, ale chybělo mi nějaké připomenutí, kolik jim zrovna je. Motala jsem se v tom, jestli umřela v jejich třináctém nebo šestnáctém roku.
- nejspíše to bude jen můj názor, ale kniha se mi nečetla například tak dobře, jako Nebe je všude (od stejné autorky). Možná pro mě toto bylo složitější, nebo jsem jen nebyla připravená na takovou četbu, kterou normálně čtu.
- další věcí, co mi vadila, byla Jude. Nevím, ale přišla mi prostě až moc zakřiknutá. Možná před pár měsíci by pro mě byla nejoblíbenější postavou právě kvůli tomuto. Sama na sobě jsem zpozorovala, že jsem taková taky byla. Sice stále jsem, ale ve značně menším množství. Když je to takto přehnané, nezdá se mi to tak dobré.

Toto nepovažuji za výtku, jen takový malý dodatek: Nebe je všude je podle mě o něco lepší. Možná bych za pár dnů, týdnů, měsíců změnila názor a řekla, že to vlastně bylo úplně super a že je to jen mým pocitem, že se mi to zase tak moc nelíbilo, ale to teda nevím.
Možná mi vyčtete, že se ve všem mýlím, že jsou mé pocity tedy pěkně špatně směřované, ale prostě vidím věci jinak.

Obálka: 2/2
Hrozně se mi líbí. Fakt.

Celkově: 4,5/8
Ovšem si nemyslím, že byl příběh špatný. Mrtvé matky jsou teď sice úplně všude, ale i tak to v sobě mělo nějaké kouzlo, které mě nakonec zaujalo. Samotný konec byl rozkošný. Kniha se hodí spíše do chvil, kdy se sami necítíte úplně nejlépe. Ale pokud chcete zasmutnit...

Četl tuto knihu někdo? Co na ni říkáte vy?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Siginitou Siginitou | Web | 3. dubna 2017 v 18:40 | Reagovat

Já ji ještě teda nečetla. A popravdě ani nevím jestli budu :)
Ale vypadá dobře, no uvidím :D

2 Viky Viky | Web | 4. dubna 2017 v 9:14 | Reagovat

[1]: Třeba tě bude bavit. Rozhodně se ale nenech ovlivnit jen mým názorem a spíše si přečti více recenzí. Určitě ti to pomůže s rozhodováním! 😉
A děkuji za komentář.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama