Hvězdné tečky- 7

24. října 2016 v 7:00 | Adine |  Hvězdné tečky
Vítám vás u sedmého pokračování mé povídky!
Teď jste zase tak dlouho nečekali, co? Ale ne, jen jsem si všimla, že na Wattpadu bude pomalu vycházet osmá kapitola a tady je jen šestá. Chci, aby to bylo tak nějak na stejno, ale na Wattpadu vychází mé příběhy o něco dříve :-)
Doufám, že vás to bude bavit a budu ráda za jakýkoli komentář... Poslední dobou bývá u mých článků buď dva komentáře, nebo žádný, což mě trochu mrzí.
Co si myslíte o Nominé nehodě? Myslíte, že něco skrývá?

Mistr se otočil, aby zjistil, kdo to na něj volá. Pozvedl obočí a čekal, až k němu strážce v černé tóze přijde.
"Mistře," vydechl a poklonil se. Oštěp, který držel v levé ruce, se nebezpečně přibližoval k muži před ním. "Dostal jsem hroznou zprávu od mého pomocníka! Livhitové se blíží k hranicím, Mistře. Co máme dělat?" Cov se zamračil.
"Jste si tím jist?"
"Nanejvýše ano, pane," odpověděl.
"Zavolejte ke mně Ashe a také Ramiho. Ať všichni strážci, které zde máme, kontrolují naše území. Pošlu k vám další muže."
"Jistě, pane." Strachující se pacholík kamsi odběhl.
Tallyn již také dostala tuto zprávu. Okamžitě k sobě přitáhla Nomiu, která nevěděla, co dělat. Ještě před necelou hodinou měla neskutečnou radost z lukostřelby. Tuto veselou náladu však nahradil smutek a strach. Vždy si přála, aby nikdy nemusela poznat válku na vlastní kůži...
Mistr Cov seděl na jedné ze židlí ve velké místnosti, kterou vyplňoval jen obrovský stůl. Zde se probírají ty nejdůležitější věci, které potřebují dokonalé promyšlení.
Na dveře zaklepal Ash, a společně s ním vešel do poradny i Rami.
"Nejspíše vím, proč jste nás chtěl vidět, pane," řekl Rami.
"Chlapci, posaďte se," Cov si promnul unavené oči a povzdechl. "Livhitové. Jak já je obdivuji! Neustále chtějí válčit... Jednou kvůli tomu, podruhé kvůli tomuto. Můžete mi vysvětlit, proč tak hrozně řeší útěky jejich obyvatel?!"
"Je to jednoduché, příteli." Ash považuje Mistra za svého skvělého kamaráda. Rozumí si spolu v práci, i ve volných chvílích, kterých je poslední dobou čím dál méně. "Představte si, že by od nás začali utíkat naši obyvatelé. Také by se vám to nelíbilo. Jenže Livhitové jsou naštvaní, protože se jim na jejich části nelíbí. Tedy... Zrovna ti, kteří nejsou spojenci s jejich vůdcem. Těm se tam líbí."
"Jistě," řekl Mistr. Upřel zrak na Ramiho. "Rami, potřebuji, abys zjistil, kde se zrovna teď nachází nejvíce Livhitů. Jakmile to zjistíš, vypočítej, jaké máme rozpočty na výzbroje. Připrav mi o tom všem výpisy a nezapomeň připsat, jak to vyřešit co nejlépe. Ashi... Ty zajisti nové strážce. Jsem si jistý, že jich je o něco méně. Musíme zajistit ochranu celého území."
"Obávám se, že na to nebudou rozpočty, pane," podotkl Rami
"Jak jsme na tom s penězi teď?"
"Značně hůř."
"Pusť se do těch úkolů, co jsem ti zadal, ano? Jakmile zjistíš něco nového, okamžitě s tím za mnou přijď." Mistr se otočil zpět k Ashi.
"Cove, musím souhlasit s Ramim. Na ochranu celého našeho území nemáme. Musíme zajistit vyšší přísun peněz."
"Ale jak, příteli? Jak máme zajistit další peníze, když všechny možné možnosti jsme vyčerpali?"
"O něčem bych věděl, ale nejspíše bysme si díky tomu zajistili nepřátele nejen u Livhitů, ale i u Isenvayů."
"Ale Isenvayové-"
"Ne. Chcete-li peníze na naši ochranu, musíme to podstoupit." Ash pokrčil rameny.
"Tak můžeme ztratit peníze, ale nechci, aby si naše část budovala nové nepřítele. Bohatě stačí ti zpropadení válečníci!" Podotkl Cov.
"Nedivte se, že jsou naštvaní, když jste jim vzal jejich peníze."
"Ashi, mám tě rád, ale teď zrovna ne. Zřejmě sis zcela neověřil, jak jsme k jejich penězům přišli. Ať už si o nás myslí lidé, co chtějí, ale já sám vím nejlépe, kde jsme-"
"Omlouvám se, že ti skáču do řeči, Cove, ale o tomhle se nemíním bavit. Navíc má peníze na starost Rami. Mám-li zařídit nové muže, udělám to."
"Neudělej hloupost, příteli," odvětil Mistr.
"Copak jsem někdy udělal?" Ash se usmál. Má pravdu, pověděl si v hlavě Mistr Cov a rozloučil se.
Je zvláštní, když jednou Ash svému příteli tyká, a jindy zase vyká. Nejspíše je nerozhodný, jak v dané situaci mluvit.
Covovi to nevadí, proč by také mělo?
"Dvente!" zvolala Tallyn. "Hledala jsem tě."
"Pročpak?"
"Napadlo mě, jestli nevíš, kde je Nomia? Slyšela jsem, že jste spolu mluvili..."
"Vůbec netuším, kde by mohla být. Ano, mluvili jsme spolu, ale naposledy po lukostřelbě."
"Ano, říkala mi, že tam byla... Takže jsi s ní tedy nemluvil?" Ženě se v očích zjevil strach.
"Děje se s ní něco, Tallyn?" Dventovi se nelíbilo pomyšlení, že by se něco zlého stalo zrovna Nom. Žena chvíli mlčela, pak si skousla ret a sklopila pohled k zemi.
"Nemohu ji najít." I když se chlapec vyděsil, hned věděl, co by měl říct.
"Myslím, že se nemusíme bát. Nomia šla nejspíše zkoušet střílení z luku." Tallyn naklonila hlavu na stranu. "Ptala se mě, jestli neznám nějaké místo, kde by se toto dalo praktikovat."
"A co jsi jí odpověděl?"
"Nechodím střílet sám, tudíž jsem jí s ničím neporadil." Dvent se na ni povzbudivě usmál. "Jsem si jistý, že je v pořádku a co nevidět se vrátí."
"Znáš ji sotva den, chlapče!" Tallyn jím začala trochu opovrhovat. "Jak si tím můžeš být tak jistý?"
"To je pravda, ale mám pocit, že vím, co dělá. Lukostřelba ji opravdu zaujala. Rozhodně si ji chce ještě procvičovat."
"No, jak myslíš." Dvent sice měl co namítnout, ale nechal si to pro sebe. Chápal, že má Tallyn o Nomiu strach.
Chlapec měl pravdu. Nomia opravdu procvičovala svou nově oblíbenou činnost. Střílela do toho, do čeho šlo. I když se jí to často nepovedlo, bavilo ji to. Někdy málo napjala tětivu, jindy špatně položila šíp.Co je však zvláštní, je to, že se Nomie podařilo vystřelit z luku tak dobře, i když to zkoušela teprve poprvé. Na lekci se to úplně poprvé samozřejmě nepodařilo přímo báječně, ale po chvíli to zvládla naprosto perfektně. Zřejmě měla skrytý talent, který se již objevil.
Proč je dívka tam, kde zrovna je, je jednoduché. Chce procvičovat a zároveň přijít na jiné myšlenky. Myslet na to, že může každou chvílí zemřít jen kvůli válčení, je stresující. Může jen doufat, aby přežila.
"Tall, už jsi ji našla?" Mistr si všiml, že o dívce dlouho nic neslyšel. Šel se tedy zeptat Tallyn, kde je. Její odpověď ho moc nerozradostnila.
"Bohužel."
"Mám pro ni někoho poslat?"
"Já... Já nevím, Cove. Doufám, že se vrátí sama." Žena si to špatné nechtěla moc připouštět, protože věřila, že se její neteř co nejdříve vrátí. Jenže už je tomu tak několik hodin.
"I já se o ni bojím. Proto pro ni raději pošlu nějaké muže, ano? Co když ji mají ve spárech Livhitové?!" Mistrovi se na čele objevila vráska.
"Neříkal jsi, že je celé území Shatů ochráněno?"
"Tallyn..." povzdechl si.
"Prosím, počkejme ještě chvíli."
"Už po tomto balkóně pochoduješ dost dlouho, nemyslíš?" Tallyn se okolo sebe rozhlédla.
"Doufám, že ji odsud uvidím!" Začínala být naštvaná.
"Nehodlám riskovat ztrátu tak důležité osoby!"
"Ach, já vím!"
"Očividně ne, když-" Mistra vyrušil hluboký hlas za ním.
"Pane, dole se objevila slečna Nomia," oznámil. Všichni se na sebe překvapeně podívali a pak se rozutekli po schodech.
"Děláš si z nás srandu, Nomio?!" vyhrkla její teta.
"Vysvětlím vám to, počkejte!"
"Co to máš proboha s rukou?" ozval se Mistr Cov.
"To nic není, opravdu..."
Při světle svíčky stáli všichni v místnosti, kde by měla Nomia údajně trávit svůj čas pro spánek. Její ruka byla zamotána do obvazu a prosakovala skrz něj krev.
"Ještě jednou mi to, prosím tě, vysvětli, Nom." Tallyn si složila hlavu do dlaní.
"Špatně jsem střelila, nic víc."
"Ale vždyť šíp je otočen na úplně jinou stranu, nemohlo tě to strefit!" Mistr zavrtěl hlavou.
"Já nevím, už si to nepamatuji přesně, přeci jen jsem ztratila hodně krve. Jsem trochu mimo."
"Nedává to smysl, dívenko. Muselo se ti to stát nějak jinak..."
"Má ruka byla zasažena šípem," zopakovala. "Široko daleko jsem byla jen já, a i když to nedává smysl, stalo se to." Nomia si skousla ret. Oba dospělí odešli na chodbu. S pocitem, že to je celé výmysl a Nomia je blázen, se však nepotýkali. I tak tomu ale ani jeden nevěřil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lenora Lenora | E-mail | Web | 24. října 2016 v 14:33 | Reagovat

Tahle část má zajímavou pointu, sice jsem nečetla předminulé díly, ale poslední dobou nemám moc času, tak snad to doženu později. :)

2 Adine Adine | Web | 24. října 2016 v 15:36 | Reagovat

[1]: Pár kapitol teď bude hlavně o nových zjištěních a důležitých informacích. Také se objeví nová zápletka. :-) Pokud by ses rozhodla pro čtení i minulých kapitol, byla bych moc ráda. A děkuji ti za komentář!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama