Hvězdné tečky- 6

16. října 2016 v 18:32 | Adine |  Hvězdné tečky
Zdravím! Po... opět delší době přicházím s pokračováním HT. Snad se vám to bude líbit! A upozorňuji ještě, že v soutěži teď máte do 24. října odesílat výtvory na další témata :-)


Šestá

"Dvente, přicházíš právě včas!" učitel lukostřelby se odtáhl od žáka, kterému pomáhal s polohou rukou. Když si všiml Nomiy, zvědavě povytáhl obočí. "Nejsi náhodou ta dívka, která zde přijela se svou tetou jejíž jméno je ehm... Tallyn?"
Nomia pozdravila a přikývla.
"Říkala, že lukostřelbu chtěla vždy vyzkoušet," prohodil chlapec a vzal si od učitele svůj luk a šíp. Vždy si je u něj uschovává.
"Opravdu? To bych do tak křehké dívenky neřekl." Muž se usmál a podal luk i Nomie. "Podle mě je ale naprosto skvělé, že tady jsi. Naučím tě to tak, abys byla mezi nejlepšími lučištnicemi při boji!" Dívce prolétlo hlavou, jak si může být tak moc jistý, že zrovna ona bude bojovat.
"Moc děkuji." Vzala si od muže světle dřevěný luk. Byl těžký, ale ne moc. Líbilo se jí, jak je tahle bojová věc sestrojená.
Jelikož byly lekce lukostřelby venku, všichni žáci měli dost prostoru a bylo téměř nemožné, aby se něco stalo.
"Protože to jdeš vyzkoušet poprvé, budu muset být stále u tebe. Neber to tak, že bych ti nedůvěřoval a myslel si, že bys do všech lidí okolo vystřelila šíp." Nomie se tento učitel líbil. Byl vtipný a nejspíš i hodně trpělivý. Nebo se tak chová jen k ní? "Bohužel to mám nařízené."

Po chvíli už měla dívka v rukou luk a díky učiteli se jí z něj podařilo vystřelit šíp. Na první pokus to bylo podle jeho slov velmi dobré.
Nomia byla chvílemi velmi zbrklá, ale pak se začala pořádně soustředit.
Odtáhla jednu ruku a napjala v ní svaly. Učitel pro vlastní bezpečnost kousek poodešel. Dívka zaměřila pohled na terč a pustila tětivu. Šip se zapíchl do kroužku hned vedle toho hlavního. Nomia měla radost a užívala si to.
"To byl báječné, Nomio! Kdyby jsi měla ruku trochu víc doprava, strefila bys prostřední kolečko!"
"Děkuji, pane učiteli," zakřenila se.
"Já děkuji tobě. Zdá se mi to nemožné. Většině lidí dělá problém se vůbec strefit na terč... Slib mi, že buděš střílet z luku a nevykašleš se na to. Máš talent!"
"Velmi vám děkuji, ale já nemám žádný luk ani šípy..."
"V tom případě si nech tento." Učitel kývl hlavou a stoupl si tak, aby na něj viděli všichni žáci.
"Moc vám všem děkuji, že jste přišli na dnešní hodinu. Bohužel už je u konce, ale uvidíme se opět za týden. Procvičujte si to ale jako vždy: jen, když nehrozí žádné nebezpečí. Taky mezi námi rád uvítám nového žáka, který je kupodivu dívka. Pokud jste dnes byli na Předměstí, pamatujete si ji." Všichni chlapci se na ni podívali. Někteří se mračili, jiní usmívali a někteří jen pokyvovali hlavou. "Teď už se však mějte pěkně! Nashledanou."
"Nashledanou!" ozvalo se sborově a začalo se odcházet. Nomia si vzala svůj první a nový luk a chystala se k odchodu. Přišel k ní ale Dvent.
"Musím se ti přiznat, že jsem celou dobu nestřílel a pozoroval tě- vlastně vás!" Chlapec se podíval na svou ruku, která držela asi pět šípů. "Střílíš skvěle! Byl to výborný nápad, jít sem se mnou, ne?"
"Však to byl taky můj nápad!" zažertovala Nomia. Pak se děkovně usmála a řekla: "Bylo to zvláštní..."
"Co?"
"Když jsem ten šíp vystřelila a zapíchl se do terče. Ani jsem to moc nevnímala a ten dunivý zvuk mě hrozně překvapil."
"Až to budeš dělat častěji, tak moc zvláštní ti to připadat nebude."
"To asi ano..."

Nomia a Dvent se spolu rozloučili hned potom, co se objevili u dveří kuchyně.
"Uvi- ehm, půjdeš zítra střílet?" zeptal se trochu nejistě.
"Asi ano," odpověděla a strčila si za ucho pramínek vlasů. Upřela pohled na zem. "Kam chodíš střílet ty? Vůbec to tady neznám."
"Já? Bohužel ti neporadím, kam jít, neboť se tomu věnuji jen tehdy, když přijde čas."
"To nevadí," pokrčila rameny. "Určitě si nějaké místo najdu."

***

Nedokázala pochopit, proč se matčin deník nachází zde. Proč není na Isenvayi? Copak v její mamince kolovala jiná krev, než-li ta Isenvayská?
Nomia toužila po tom, aby se vše podstatné dozvěděla hned. Není to možné. Spoustu dalších otázek bude zřejmě objevovat později...

"Okamžitě zavolejte Mistra Cova!" zahulákal jeden ze strážců.
"Co se děje?" zeptala se nějaká žena s dítětem v náručí. Její vystrašený pohled věstil, že zřejmě ví, o co jde. Její složitý účes se začal uvolňovat ze spon a děťátko toho využilo- začalo si s několika pramínky hrát.
"Běžte domů a dokud nedostanete jakékoli informace, nevycházejte daleko od vaše bydliště." Strážce se smutně podíval na chlapečka, který si nejspíš procvičoval své budoucí povolání kadeřníka.
Nemůžeme dopustit, aby začali děti opět využívat pro válku, prolétlo mu hlavou.

"Mistře Cove, tady jste!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama