Rendez-vous v Paříži

6. září 2016 v 7:00 | Adine |  Recenze
Hermituji!
Ke konci prázdnin jsem přečetla knihu Rendez-vous v Paříži. Sepsala jsem na ni recenzi hned po přečtení.
Doufám, že se vám tato recenze bude líbit a samotná kniha vás třeba zaujme :) Ať už na první pohled, nebo až obsahem. I když je to celkem záporné, je to taková uklidňující oddechovka.




Název: Rendez-vous v Paříži
Originální název: That part was true

Autor: Deborah McKinlay
Nakladatelství: Fortuna Libri, roku 2014


Žánr: Román
Počet stran: 223

Překladatel: Petr Mikeš
Hodnocení ostatních: 59%

Anotace: Když anglická čtenářka románů Eva Petworthová napíše úspěšnému americkému autorovi Jacksonu Cooperovi a pochválí mu scénu v jeho knize, oba zjistí, že sdílejí vášeň pro vaření. To zažehne vztah, který změní jejich životy. Přátelství se rozvíjí a navzájem si svěřují detaily svého života. Jack má barvité přátele a řadu mladých obdivovatelek, ale není spokojený. Eva měla chladný vztah ke své matce a nyní se snaží překonat napětí mezi sebou a svou dcerou, která se má vdávat. Eva a Jackson se sbližují stále více i přes velkou vzdálenost, která je odděluje. Radí si navzájem a snaží se překonat své problémy. Chtějí se poznat osobně, a tak vznikne nápad. Rendez-vous v Paříži. To je to správné místo pro dobré jídlo a snad i lásku...

Mé hodnocení

Kniha je o starších lidech, je tam zakomponováno vaření, a to pěkným způsobem (seznámení Jacka s Evou). O spisovateli, svatbě a vztazích.

Romantika - 0/2

Paříž. Co vás pod tímto pojmem napadne? Láska, že ano? Já nepohrdnu ničím, co je s Paříží spojeno. Tato kniha se tohoto města týká jen názvem. V samotné knize se o ní baví tak pětkrát a nakonec se do ní ani nikdo nedostane. Omlouvám se za spoiler, ale musela jsem to napsat.
Tato kniha se považuje za román, ale je jím skutečně? Nic romantického tam (až na tu zmínku o Paříži), nebylo.
Celkem to ale vyrovnává to, že kniha je založena na lásce k nějakým lidem a jídle. Za to bohužel ale nedám bod. Romantické to prostě nebylo. Nějak mi to nevadilo, protože jsem poslední dobou četla až dost velké slaďáky, ale i tak bych jí tam očekávala trochu víc.

Zábava - 1/2

Kniha je chvílemi zábavná, takže se od srdce zasmějete. Některé postavy mají prostě vtipné odpovědi... Jelikož ale takhle knížka moc o vtipu být nemá, nemohu jí dát dva body.

Postavy a výtky - 1/2

V celé knize na mě nejlépe působil Jack - spisovatel, kterému se Eva ozvala. Je zajímavý, jak svou povahou, tak myšlením. Jelikož mu táhne na padesát, zamýšlí se nad svým životem. Sdílí vášeň pro vaření a pochpitelně i pro psaní, kterému bohužel poslední dobou moc nejde. Líbí se mi, jak přemýšlí a vůbec je hrozně milý (pokud tedy může). Navíc mi přišly vtipné scény, kdy ho neustále otravuje Lisa - vlezlá žena.

Eva je také trošku starší, ale zato hodně živá při vaření a zahradničení. Když se ozve Jackovi, zní hodně elegantně a mile. Oblíbila jsem si, i když mi připomíná mou babičku. Jak jménem, tak vášní pro vaření.

Snad nejhorší postava byla Izzy, dcera Evy. Scény s ní mi lezly na nervy. Byla neurotická a vypadala hrozně netrpělivá. Navíc se má vdávat, takže to je ještě horší.
Svou matku nemá ráda tak, jak by měla. Svým způsobem je na ni zlá, ale má proto své důvody. Otce pozná až díky svatbě, kterou jí má zaplatit. Také uvidí jeho manželku a syny. Je ze své rodiny trošku nešťastná, a přála by si zpět babičku. Postupem knihy se však dozvídáme, proč se chová tak, jak se chová, a na samotném začátku se s matkou "udobří".

Výtky- na začátku mnohokrát opakovaná jména, kterých je vlastně v celé knize dost. Ztrácela jsem se v nich.
Orientace v knize byla poměrně jednoduchá, ale prostě když chvíli nedáváte pozor, ztratíte se v tom.
Bylo to napsáno pěkným stylem, ale hrozně zdlouhavým.
Kniha měla být o setkání v Paříži, a to nakonec nebylo. A byla nejvíc očekávaná.

Za postavy dávám jeden bod, protože ty byly snad nejvíc propracované.


Obálka - 2/2

Tady si zaslouží plné body! Potácela jsem se v Levných knihách v Ostravě, a prostě nemohla najít nic, co by mě zaujalo. Zastavila jsem se u této knihy, protože se mi zalíbila ta Eiffelova věž, nápis i takový ten červeno-modro-bílý pruh, který bývá na dopisech.
Poznáte tedy, o čem kniha bude. A já mám Paříž a dopisy moc ráda...

Celkem: 4/8

Je to polovina. Možná bych dala jen tři body, ale prostě to celé nebylo až tak hrozné. Rozhodně je to oddechové čtení.
Celkově jsem ale trochu zklamaná. Nejvíc tou Paříží a zdlouhavým stylem psaní.

Líbily se mi ale ty dopisy, které si mezi sebou psali, a vlastně ta atmosféra. Za dvě věci ale další bod dát nemohu.

Kniha mě při výběru zaujala vzhledem, a později i anotací. Celkový obsah se mi bohužel moc nezamlouvá.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Maya Maya | 8. října 2016 v 10:17 | Reagovat

Pekna recenze

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama