Hvězdné tečky- 4

15. srpna 2016 v 7:00 | Adine |  Hvězdné tečky
Hermituji!
Přicházím s pokračováním povídky. Tahle kapitola je celkem krátká, a rozhodně bych ji měla ještě trochu upravit, ale vydám to teď, ať nečekáte zase měsíc... Vlastně jste opět čekali... Omlouvám se!



Do dlouhého večera si povídali o cestě sem, problémech ve vlastních částech země a však hlavně o Nomii. Připadalo jí, že Mistr Cov ji zná lépe, než ona sama. Jistě toho ví hodně i o jejích rodičích. Dívka však jen odpovídala na otázky, které jí muž kladl. Otázky to byly velmi obyčejné. Například zda-li má ráda zvířata, jak se jmenuje její velbloud, jestli doma pomáhá své tetě.
Mluví na mě jak na dítě!, postěžovala si v duchu Nomia a doufala, že již brzy se tento nekonečný rozhovor ukončí a bude moct spát v pohodlné posteli. Tedy pokud je tady nechají...
"Mistře, obě už jsme velmi unavené. Mohli bychom nechat další debaty na příště?" zeptala se se zívnutím Tallyn.
"Ach, jistě!" muž spráskl rukama. "Ihned někoho pošlu, aby vám zajistil postele. Nejspíš řeknu svému nejvěrnějšímu strážci."
"Ash?" Tallyn vyslovila jméno Mistrova strážce.
"Samozřejmě... Ashi!"
Plavovlasý muž podal obou klíče od jejich vlastních místností. Tallyn políbila svou neteř na tvář a odešla do svého pokoje. Nomia se úsměvem rozloučila s Ashem a také odešla.
Nomia přistoupila k oknu. Na nebi svítil půlměsíc ale hvězdy ho nedoplňovaly.
Dívka se zbavila nepohodlných kalhot a lehla si do měkké postele. Jen co zavřela víčka, ihned se ponořila do říše snů.
Slunce pomalu prosvítalo skrze dlouhé bílé záclony a pohladilo Nominu tvář. Dívka si olízla dolní ret odhrnula z tváře pramínky vlasů.
Tallyn slunce také probudilo. Ještě v mírném polospánku vstala a započala nový den.
"Dobré ráno, Mistře. Zde je připravena snídaně," služka položila před Mistra tác s vajíčky, máslem, pečivem a ovocem. V horním okraji zlatavého tácu stál hrnek s černým, vroucím nápojem.
"Děkuji, Yvetto," muž kývl hlavou.
"Dobré ráno!" ozval se ihned pronikavý hlas Tallyn. Posadila se vedle Mistra a také dostala svou snídani.
"I tobě..." pravil. Téměř okamžitě se zeptal na situaci v její části světa. "Jak je na tom dovážení potravin do Isenvaye? Nedávno jsme tam poslali o něco více dodávek."
"I když tam byla předešlý den dodávka s potravinami?" Mistr kousl do pečiva. Tallyn přikývla. "Tak to abychom toho posílali o hodně víc!"
"To není potřeba. Všichni si stihneme nakoupit dost věcí na jeden týden. Další týden už je u nás opět dodávka."
"Skvěle..." chvíli byli oba zticha.
"Přemýšlela jsem o Nomii." Mistr se na Tallyn pousmál. "Nevím, jestli chci, aby se to všechno dozvěděla teď ."
"I já nad tím přemýšlel. Myslím, že to pochopí. Pokud tedy zdědila schopnost porozumění po tvé sestře."
"To ano. Chápe vše a dokáže odpouštět, jen se mi to zdá příliš brzy."
"Nechám to na tobě, Tallyn, ale dnes už se lidé dozvědí, že zde je, ano?"
"Dobře. Chápu, že je to pro vás důležité." žena se napila své kávy a do místnosti vtrhla Nomia. Již se upravila a neposedné vlasy byly stáhnuté v copu.
"Vítej, Nomio!" usmál se Cov a poklepal na židli vedle sebe. Dívka se tam posadila a před ní přistál tác s pokrmem.
"Jsem rád, že jsi přišla na snídani. Je to nejdůležitější jídlo dne, to zaprvé, ale také musíme naplánovat tvé přivítání lidmi odsud." Nomia zavzdychala.
"A musí to být?" zněla nepříjemně, i když to tak nemyslela.
"Nechceš být přivítána?" Mistr zavrtěl nechápavě hlavou.
"Já... Nevím. Proč je to tak důležité, když jsem jen obyčejná dcera a neteř bez matky, s neznámým otcem a navíc z Isenvaye, což znamená, že jsme uprchlíci?!"
"Rozumím, že nechápeš." pravil Mistr Cov. "Všechno se dozvíš, ale až později. Jsi pro nás důležitá..." dívka se ironicky zasmála.
"Jsem snad princezna, nebo co?"
"To ne," vložila se do toho teta. "ale jsi pro nás důležitá stejně."
"Ale proč?" Nomia byla čím dál víc napjatá. Věděla však, že jí jen tak neodpoví. A taky neodpověděli.
Brzy stáli na Předměstí, kde se svolali všichni obyvatelé.
"Dobrý den! Omlouvám se, ale nevíte, proč zde máme momentálně být?" zeptala se matka s dítětem nějakého kolemjdoucího.
"To opravdu nevím. Soused mi řekl, že v rádiu svolávají všechny sem... Asi to bude něco důležitého," muž si upravil na hlavě klobouk kaštanové barvy a kousek popošel.
Mistr Cov se postavil na pódium, které se zde na Předměstí vybudovalo pro oslavy významných dnů a důležitých schůzek občanů.
"Zdravím vás, mí milí obyvatelé!" zvolal do davu. "Předem vás uklidním, protože nic zlého se neděje. Livhitové s tímto setkáním nemají nic společného. Pozval jsem vás sem, abych vám představil důležitou dívku. Ta dívka, o které tak často mluví naše Babička, je tady," davem se ozvalo napjaté šeptání. "Prosím, přivítejte mezi námi Nomiu, která zde přijela se svou tetou, Tallyn. I ty pojď sem, Tallyn." Mistr gestem ruky pobídl slečny, aby přistoupily k němu.
Nomia se udiveně rozhlížela po lidech, kteří se zde přišli podívat. Podívat se na ni. Je to možné?!
Lidé nic neprojevovali. Žádné nadšené pískání, tleskání, výskání či cokoli jiného. Jen stáli a nechápali.
"Občané, chápu, že je to šokující novinka. I já jsem ji zde nečekal. Tallyn, prosím, ujmi se vysvětlování!"
"Ehm," teta si odkašlala. "dobrý den! Jak jistě víte, opět začíná válka se všemi částmi naší krásné planety. Proto jsme tady. Jelikož se zatím nic velkého neděje, což je dobře, s Nomiou jsme se rozhodly, že k vám přijdeme... Pro záchranu, ale i pro vysvětlení. Vím, zní to divně..." zasmála se. "nedokážu toho tolik říct, proto zní mé věty rozsekaně a nepochopitelně. Jsem vyděšená a napjatá z toho, co všechno zde s mou neteří zažijeme. Obě budeme moc rády, když nás zde přivítáte s klidem, protože vám nechceme ublížit. Chceme pomoci, že ano, Nomio?"
"Jistě..." dívka sklopila pohled k zemi. Styděla se. Mistr Cov tiše poděkoval.
"Ano... Nehodlají udělat nic zlého. Přišly sem, aby se dozvěděly to, co potřebují. Aby nám pomohly zvítězit nad Livhity. Pokud se to podaří a porazíme je, všechny části se zase spojí dohromady. Nesmím opomenout, že Isenvayové se války zřekli. Nechtějí bojovat. Takže válka je vlastně jen mezi dvěma částmi," jedna ruka v davu se zvedla do výše.
"Takže počkat... Jestli to chápu, Mistře, Isenvayové nehodlají bojovat? To budou jen čekat, až válka pomine?!" rozhořčený tazatel si odfrkl.
"Máte pravdu, budou jen čekat, až válka skončí. Ale je to logické! Podívejte se, milý pane, oni nemají žádné nástroje k obraně. Brzy by bylo po nich, když to takhle řeknu. Nezlobme se na ně..." Mistr Cov se snažil rozbouřený dav uklidnit. I on byl na Isenvaye naštvaný, že se takhle vzdávají.
Do výše se zvedla další ruka. Tentokrát ženy. "Mistře, mohl byste to zrekapitulovat? Ztrácíme se v tom..."
Tentokrát se toho ujala opět Tallyn. "Já to zvládnu... Tak, začíná další válka. Já jsem zde již dvakrát byla, takže jsem věděla, že nás odsud nevyhostíte. Nomia je má neteř a já ji chci ochránit. Proto jsme rozhodly, že sem přijdeme. Navíc se toho musí tolik dozvědět a to jde jen tady. Chápete? Když už tady jsme, hodláme vám pomoct ve válce. I když nás možná budete považovat za uprchlíky, není tomu tak. Jistě, válka již začíná, ale my se zde nejdeme schovávat. Jdeme vám pomoci. Jak řekl Mistr, Isenvayové válčit nebudou. Nemáme totiž nástroje a schopnost válčit. Snad mi rozumíte. Pokud zvítězíte - zvítězíme- části se zase spojí do jedné velké. Takhle by to bylo nejlepší pro všechny a války by ustály. Už se neztrácíte?"
"Tallyn vám snad vše objasnila a teď vás požádám, abyste se vrátili do svých prací a domů. Musíme se začít připravovat na boj..."
"Ještě počkejte!" nějaký starý dědeček s holí a hrubým hlasem se postavil z lavičky. "Rád bych věděl, jestli je Nomia schopná bojovat?" Mistr pochopil, jak to, starý muž myslí.
"Ničeho se nebojte, pane. Nomia zvládne vše!" Cov se ještě jednou rozloučil s davem a sám sestoupil z pódia. Tallyn šla za ním a ihned s ním navázala konverzaci o zřeknutí se Isenvayů.
Dívka horlivě přemýšlela, co musí zjistit. Tolik tajemství. Nezná svého otce, o matku přišla... Proč? Co se musí dozvědět? Navíc se jí nelíbilo, jak najednou tolik lidí ví, jak se jmenuje. Vadilo jí, že ten děda použil její jméno k otázce, aniž by mluvil k ní. Zdálo se jí to neslušné... Ale bylo to neslušné, nebo ji to mělo ochránit?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Abigail Abigail | Web | 15. srpna 2016 v 14:43 | Reagovat

Povídka je to super, ačkoliv musím začít od začátku =) Jinak jsem pro spřátelení, jen jsem tu dlouho nebyla a pak čtrnáct dní na táboře, tak se za to omlouvám =)

2 Adine Adine | E-mail | Web | 15. srpna 2016 v 17:17 | Reagovat

[1]: V pořádku. Moc děkuji za komentář! Snad se bude líbit i ten začátek :)

3 Abigail Abigail | Web | 15. srpna 2016 v 18:31 | Reagovat

[2]: Vypadá to hodně zajímavě. Tak myslím, že jo =)

4 Suzeinne Suzeinne | Web | 16. srpna 2016 v 18:45 | Reagovat

Skvělé jako vždy, jen se v tom trochu začínám ztrácet.

5 Adine Adine | E-mail | Web | 16. srpna 2016 v 20:31 | Reagovat

[4]: Děkuji a v čem se přesně ztrácíš?

6 Suzeinne Suzeinne | Web | 16. srpna 2016 v 21:10 | Reagovat

[5]: Všechna ta jména a tak, budu si to muset zase přečíst celé od začátku znova:DD

7 Suzeinne Suzeinne | Web | 16. srpna 2016 v 21:46 | Reagovat

Už jsem si to ujasnila, měla jsem být pozornější:D

8 sarushef sarushef | Web | 17. srpna 2016 v 17:19 | Reagovat

Zaujalo, jdu kouknout na předchozí díly :)

9 Adine Adine | E-mail | Web | 18. srpna 2016 v 19:15 | Reagovat

[8]: To jsem moc ráda!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama