Hvězdné tečky- 2

24. června 2016 v 7:00 | Adine |  Hvězdné tečky
Po měsíci vám přináším druhé pokračování této povídky. Velmi se omlouvám, že se druhá kapitola objevuje až tak pozdě, ale čekala jsem, až se dostanu alespoň k čtvrté kapitole. Psaní této povídky je pro mě celkem těžké. Chci totiž, aby to bylo alespoň trochu smysluplné, srozumitelné a hlavně pěkně čtené pro vás čtenáře. Avšak nebojte! O prázdninách chci věnovat hodně času psaní a blogování. Kdy bude další kapitola? Těžko říct. Až jak dopíšu šestou kapitolu (momentálně jsem na čtvrté), aby byl alespoň nějaký odstup a abych mohla vydávat častěji. Nedělám to schválně. Dělám to pro organizaci mého blogu. Vím, že blog, který je podobného stylu jako ten můj, a je neustále zahalen kapitolami, se čte špatně. Nikdy totiž nikoho nebaví číst každý den pokračování i dobré povídky. Je toho prostě moc. Taky ale není příliš dobré, když vás nechávám takto dlouho čekat. Ještě jednou se omlouvám, a velmi doufám, že se vám to bude líbit! Jinak přiznávám, že tady velmi přeskakuji od děje k ději, ale nevěděla jsem, jak to víc rozebrat.
Taky jsem se snažila, aby byl konec napínavý, jenže ani to se mi nějak nezdařilo :D Tak já tedy končím s řečmi a užijte si čtení!
PS: Můžete napsat do komentářů, jaký článek by jste chtěli příště. Pokud má mít prázdninovou tématiku, deníkovou... je to na vás. Snad mi něco navrhnete a prosím o přímou prosbu, pokud to půjde. Např. Hudební s písní Bla bla. Děkuji!


Druhá

Ihned po vydatné snídani nasedly na velbloudy, a vyrazily. Nomia necítila vůbec žádnou únavu. Možná přeci jen malinkou ano, ale kdo by nebyl vzrušený z takové protizákonné cesty přes hranice? Dívka hlavně doufala, aby se na ně nepřišlo, a zachránily se.
"Jak se můj velbloud jmenuje?" zeptalo se děvče po chvíli cesty přes vyšlapanou cestičku.
"Myslím, že říkal, že ten světlejší se jmenuje Letty."odpověděla. Nomia zašptala zvířeti do ucha jeho jméno. Letty zpozorněla. Jméno pro druhého znělo Edson.

Jelikož tuto cestu vedla Tallyn teprve podruhé, a to před několika lety, nemohla si vzpomenout, kudy mají jít dál. Věděla, že dlouho se jde jen rovně, ale pak se muselo někam odbočit.

"Vytáhni, prosím, mapku." ozvala se z pár metrové dáli teta. Nomia mapu vytáhla ze svého batohu, a přiklusala k nim. "Děkuji... Hm." Tallyn se začala rozhlížet okolo.
"Teď jsme tady, podívej!" dívka ukázala na místo na mapě. "Je tady přeci Elektrický dům." teta přikývla a zaradovala se. Dívku pochválila.
Tento dům má na starost elektřinu po celé části, kterou vlastní Isenvayové. Ačkoli je to práce velmi důležitá a potřebuje častou kontrolu, zaměstnanci sem chodí málokdy. Měly štěstí, protože zrovna teď v domě nikdo nebyl.
Zadívaly se znovu na pokrčený papír a zjistily, že musí dům obejít, aby je neviděla nějaká kontrola, která ten dům hlídá. To nebyl žádný problém, protože hlídači zde přece nebyli.

Podruhé zaváhaly, když byl čas oběda. Bez přestávky - pokud nepočítáme orientování se v mapě - totiž jely, a začínaly být pomalu unaveny z hladu.
"Dáme si pauzu. Už mi to přestává myslet." pravila teta a začala slézat z Edsona.
Vytáhly z Nominého batohu jídlo a odpočívaly.
Nasytily se obyčejnými sendviči bez masa, několika chutnými kusy ovoce a pily čaj, který zůstal díky alobalovému obalu ještě chvíli teplý. Velbloudi dostali před cestou mnoho vody, takže jim jejich zásoby ještě vydrží. Dívky jim však daly trochu suchého chleba.
Půl hodiny uteklo jako nic, a byly zase na cestě. Tentokrát to půjde snad ještě lépe.

"Když jsem poprvé utíkala pryč s mým dávným přítelem, tady jsme se poprvé políbili." zavzpomínala teta. Nomia cítila zvědavost a žena to na ní poznala. Tudíž pokračovala. "Víš, předtím jsme byli jen přátelé. Jelikož ale šlo opravdu do tuhého, vyznali jsme si lásku, kterou jsme oba opětovali. Nejspíš jsme si to říkat neměli, ale naštěstí jsme se oba přežili a své city mohli dále opětovat." na chvíli pomlčela a nasadila vážný výraz. "Vlastně jsme si to říkat neměli. Museli jsme se rozloučit. Já běžela k Shatům, on také. Bohužel jsme byli každý na jiném místě, a zjistila jsem, že se zamiloval do jiné. Chápu to, protože jsme se neviděli asi dva roky, jenže já ho měla opravdu ráda a ačkoli v mé blízkosti bylo mnoho hochů, kteří se mi líbili, srdce jsem měla jen pro něj. Čekala jsem, jenže on ne."
"To mě mrzí" řekla smutně Nomia. Tallyn se pousmála.
"Tu dívku naštěstí neznám, ale když jsme se později vrátili sem, říkal, že se bláznivě zamiloval a že ona je skvělá. Bylo pro mě těžké slyšet to, ale přála jsem mu to. Potom už jsem ale nikoho nenašla a možná to je dobře... Hlavní je, že mám tebe!" s úsměvem se na dívku podívala a ta jí usměv oplatila.
"A potkáváš ho ještě někdy?" zeptala se.
"Už ne. Šel totiž zpátky k Shatům, aby se uživil. Víš přeci, že tady se nikdy nic moc nevydělá a nevypěstuje..." teta si prohrábla plavovlasé lokny a podívala se na mapu, kterou si od poslední zastávky vzala k sobě. Podívala se kolem, aby se zorientovala a pak s jistotou mírně zatočila směrem k lesu. "Brzy si dáme zastávku. Najíme se a pak půjdeme hledat něco na přespání." navrhla teta.

Zásob měli celkem dost. Další den však musí začít shánět jiné potraviny, aby měly co jíst.
Nomii vrtalo hlavou, kde by mohly přespat. Nevěděla však vůbec nic a musela se spoléhat na Tallyn. Dělala to nerada, protože chtěla být nápomocná. Teta však pravila, že v orientování je ta nejlepší a to je mnohem důležitější. Ona měla trochu jiný názor, ale i tak měla radost z pochvaly.
Jenže i teta měla v hlavě myšlenku, kde přespí. Udělaly asi dvě přestávky, slunce začínalo zapadat a obě byly unavenější čím dál víc.
Brzy na to si však teta vzpomněla, že na konci lesa, kterým právě projížděly, je chatka, kde turisté kdysi mohli přespávat. Teď už tady žádní turisté nechodí, protože na co by se mohli dívat? Obyvatelé, co ale žijí poblíž, tuto chatku často opravují a čistí. Každý týden zde někdo chodí, aby uklidil, zalil květiny a opravil zničené předměty.

Trvalo chvíli a obě vytahovaly deky, které si vzaly na cestu. Chatka byla opravdu hezká a čistá. A dřevěná. Okna se zářila, ale Nomia je však zakryla záclonkami. Koupelna tady pochopitelně nebyla a vařič také ne. Cestovatelky však neměly nic, co by mohly na vařiči uvařit, takže jej nepostrádaly.

Když slunce naprosto zapadlo a vyházely první hvězdy, kterým obyvatelé říkají "Kouzelné hvězdy", lehly si každá na jednu z paland a přikryly se svými dekami.
Chvíli ještě klábosily, ale pak se jim zavřela víčka a ihned usnuly.
Kouzelné hvězdy začínaly silně zářit a začaly si vyměnovat svá místa, jako v nějaké hře. Jedna vždy zůstala uprostřed hvězdného kruhu ale pak se začaly zase pohybovat, a zůstala jiná hvězda. Díky této "hře" se jim říká kouzelné. Které hvězdy se jen tak pohybují v kruhu, a vždy jedna zůstane?
Existuje pro ně i takové malé pravidlo. Funguje vždy, ale obyvatelé o něm ani netuší. Tedy většina z obyvatel tomu nerozumí. Když se v kruhu náhodou objeví dvě hvězdy, znamená to, že jeden pár si uvědomí, že ten druhý je pro něj pravou láskou. Někteří lidé toto zkoumají a někteří o tom píší i knihy. Tallyn tato "věda" velmi zajímá a doma vlastní několik takovýchto knih. Bohužel se v jejím okolí neocitl nikdo, kdo by jí opravdu byl souzen. Díky Nomii ale po tom toužit přestala, protože by nechtěla, ať má v blízkosti nějakého muže. Má pro to své důvody a jeden z nich je, že tím chce svou neteř ochránit. Nejradši by byla, kdyby se nikdy do nikoho nezamilovala, ale nemůže tomu poroučet. Jednou to přijde a snad ji onen chlapec nezradí tak, jako všechny jiné ženy v jejich rodě.

Tallyn se uprostřed noci probudila. Okamžitě se podívala na Nomiu, která tvrdě spala. Ulevilo se jí. Slyšela totiž jakýsi podivný zvuk, ale nejspíš to byly jen srnky, nebo jiná zvěř.
Uvolněně tedy zase zavřela oči a znovu usínala. Nic dalšího ji tu noc neprobudilo.

Nomia měla zase zvláštní sny. Zdálo se jí o hvězdách. Byly naprosto obyčejné, a nic zvláštního nedělaly. Dívka se na ně ve svém snu dívala spolu s nějakým chlapcem. Něco o nich říkal, ale ona ho neposlouchala. Hvězdy zesilovaly svou zář a najednou začínaly padat dívce do dlaní. Jedna z nich na sobě měla nápis MATKA, jiná zase TEČKY. Nomiu by spojistost mezi těmito dvěma slovy nejspíš nenapadla.
Hvězdičky v jejích dlaních začínaly slábnout a vydávaly se tedy zpátky na nebe. Chlapec, který vedle ní seděl, držel ve dlaních zase kulatý měsíc s miniaturními krátery. Hoch do jednoho z kráterů strčil prst a pak to zkoušel i s ostatními. Nikdy se nic nestalo. Nomia mu našedivělou kouli vzala a vyhodila ji do vzduchu. Měsíc se pak už nevrátil a jen mizel v dáli.

Ráno. Slunce nemělo naprosto žádné ponětí o tom, že by mohlo zasvítit a vítr foukal jako na nějakém závodu. K tomu všemu také padaly z oblohy nepřijemné malé kapky deště. Tallyn vyšla ze dveří a několik kapiček ji pichlavě dráždilo kůži. Nomia zanedlouho také pociťovala déšť na své pokožce.
"Doufala jsem," zamručela teta. "že alespoň jeden den v naší cestě by mohlo být vážně pěkně. A povedlo se to jen včera. Jestli se tenhle déšť bude táhnout až do zítřka..."
"Tak s tím nic neuděláme." doplnila ji dívka. "Vždyť to nevadí. Sice se nám pojede hůř, ale aspoň se k Shatům dostaneme dřív!"
Tallyn se posumála. "Ty vždycky dokážeš být tak pozitivní... Jak to děláš?" Nomia se zacenila a nasedla na svého velblouda, který byl již dávno přichystaný na cestu. Také nesl několik cestovních tašek.
Žena si Edsona nejprve pohladila a až potom na něj vyskočila. Pamatovala si, kudy se mají vydat teď, takže mapu nepotřebovala, a jen zatáhla za opratě.

Jely asi už hodinu. Nomino béžové tričko mezitím celé promoklo a zvýraznilo se tak její fialové tílko. Teta měla štěstí. Měla totiž džínovou bundu, která ji pěkně zakrývala.
Dvouhrbí velbloudi snad ani nevěděli, že prší. I když často mrkali, aby jim déšť nepadal do očí, vypadalo to, že si nepříznivého počasí ani nevšímají.
"Jak dlouho ta cesta bude trvat?" zeptala se trochu znechuceně Nomia.
"Asi ještě jeden den. Copak? Už tě ta cesta nebaví?"
"Ale ano jen... Už se těším, až tam budeme. Jsem na to všechno moc zvědavá!" dívka se pousmála.
"To já taky. Edsone, teď nezastavujeme!" zavrčela na velblouda a trochu se zakroutila. Letty byla poslušná. Možná unavená.
"Tallyn, a kde nakoupíme jídlo?"
"Sakra! Úplně jsem zapomněla..." teta si jednou rukou promnula oko. "To nevadí, najíme se u Shatů nebo... máš hlad?"
"Ne, to je v pohodě." zalhala dívka. Vlastně měla hrozný hlad.
"Jsem si jistá, že někde tady poblíž rostly ovocné stromy... Možná tam nic nebude, ale podívat se na ně musíme!"
"Podívej, támhle jsou!" obě se zaradovaly, a jely směrem k ovoci

Hodiny cesty utíkaly pomalu, ale nakonec stejně slunce zapadlo a nastal ten očekávaný večer. Konečně se zastaví, vyspí, a další den již dorazí k místu. Zatím je však čeká nejtěžší část cesty: hranice.

Dnes na obloze hvězdy nebyly a tma se mísila s mlhou. Alespoň je nikdo neuvidí.
Tallyn se zakusovala asi do pátého jablka, i když je nemá ráda. Bohužel má hlad, a nic jiného stromy neplodily.
"Jak ty hranice přejdeme?" ozvala se unaveně dívka, a pohladila přitom Lettinu srst.
"Hm," teta do jablka naposledy kousla a odhodila ho na zem, kde si na něm pochutnal Edson. "Strážci tam jsou ve dne v noci... Musím se podívat do mapky."
"Víš, obávám se, že nebudeme mít možnost ty hranice obejít... Není kudy. Všude kolem nás je teď plot, žádná louka, les, nebo něco jiného. " Nomia si prohrábla vlasy.
Jako by tetička neslyšela dívku, nahlas vzpomínala, kudy šla kdysi. "Nic jsme neobcházeli... Ale to tady taky nebyl ten plot! Nebo...? Ne, šli jsme rovně, byla tam nějaká... Cesta! Ano, Nomio, vím, kudy půjdeme!" řekla veselým, ale přesto vážným tónem. Mluvila o cestě, která vedla mezi několika bílými domy. V těchto domech jsou strážci, a snímají všelijaké východy a vstupy do hranic. Cestu kolem těchto domů lemovala zářivě bílá světla, díky kterým nemohli být nenápadnější. Vypadalo to tady jako ve vězení, akorát bez vězňů... Možná...
"Skvělé, ale kudy?"
"Pojď za mnou..."
"Ale tam je přeci hlavní cesta, nebo to tak alespoň vypadá, ne? Jistě nás uvidí!"
"Neuvidí, vím, kudy musíme jít. Neuvidí nás." teta snad chtěla dívku přesvědčit.
Ráda bych ti věřila, pomyslela si dívka a povzdechla. Jenže to nejde projít, aniž by nás viděli! Jsou tam světla, v oknech se svítí... Uvidí nás!

Hledaly tak dlouho, dokud nenašly místo s obrovskou dírou v kosočtvercovaném plotě. Prolezly ji i s velbloudy a přikrčovaly se u betonové cesty těsně u plotu.
Obě měly strach a stresovaly se. Obzvlášť Nomia. Nevěřila tomu, že se jim povede projít přes hranice takto jednoduše.
V jednom z největších oken se objevila silueta muže, který se chystal rozhlédnout po okolí. Okamžitě se shrbily a dotýkaly se koleny studené podlahy.
Ne, ne, ne! Křičela v duchu Tallyn.
Muž se naštěstí nedíval jejich směrem. Za chvíli zase od okna odešel, a ony pokračovaly v nejtěžší části cesty.
Velbloudi celou situaci nejspíš chápali, tudíž nevydávali hlasité zvuky, jako někdy předtím.
"Už tam skoro jsme!" zašeptala teta a ukázala prstem na otevřenou bránu, která rozdělovala Isenvaye a Shaty.
"Proč je ta brána otevřená?!" zeptala se nechápavě dívka. Tohle je přeci hodně důležitá brána...
"Nevím, a je to jedno. Měla bys být ráda!"
"Já jsem, jen to nechápu." odvětila Nomia a následovala svou tetu, která nejspíš byla pořádně nervózní.
Přiblížily se k bráně, rychle nasedly na velbloudy, které doposud vedly vedle sebe, a chystaly se projít bránou. Jen, co se v průchodu objevila Edsonova hlava, rozezněly se sirény a muži začali vyběhávat z budov s pistolemi. Tallyn okamžitě proběhla bránou, která se začínala zavírat.
"Dělej, Nomio, nebo se to zavře!" křičela zděšeně teta na dívku, která nevěděla, co dělat.
Letty stála na místě a vypadala vyděšeně a taky byla. Nejspíš z těch sirén a výstřelů.
Muži byli čím dál blíž, a jeden z nich už chytil Nominu nohu.

Teď, nebo nikdy! Ta brána se zavře... Zamyslela se. Chtěla bránou proběhnout jako Tallyn a...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lady de Vampire Victoria Lady de Vampire Victoria | Web | 25. června 2016 v 18:02 | Reagovat

Nádherné. Spřátelíš?

2 Lady de Vampire Victoria Lady de Vampire Victoria | Web | 25. června 2016 v 18:32 | Reagovat

Děkuji. Škoda.

3 Adine Adine | E-mail | Web | 26. června 2016 v 8:27 | Reagovat

[1]:

[2]: :) A děkuji...

4 Suzeinne Suzeinne | Web | 28. června 2016 v 19:45 | Reagovat

Ty máš neuvěřitelnou fantazii!
Co dodat, boží:-O
Jinak je mi úplně fuk, co napíšeš, všechny články od tebe sou supr. I když je mi jasný, žes chtěla slyšet něco konkrétního:D

5 Adine Adine | E-mail | Web | 29. června 2016 v 17:50 | Reagovat

[4]: Hrozně moc ti děkuji! :)

6 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 29. června 2016 v 20:59 | Reagovat

Promiň, s tím článkem nemám nápad ani pro sebe. Čehož sis asi všimla, soudě podle toho, jak na blog poslední dobou kašlu.

Každopádně jsem si ještě všimla, že píšeš o hodně dospěleji, ale stálo jako ty. A miluji to.

Oni krmí velbloudy (málem jsem napsala "velboudy") chlebem? To asi není úplně vhodné, ne? :-)

Mohu se jen zeptat - když se tam nic nevypěstuje, kde ty potraviny berou? To je zásobují či co?

Hrozně se mi zalíbilo to s těmi Kouzelnými hvězdami. Je to zajímavý nápad. Co to je vůbec přesně za hru?

Jinak skvělé, vážně. Jen tak dále!

7 Adine Adine | E-mail | Web | 30. června 2016 v 17:23 | Reagovat

[6]: To nevadí.
Děkuji.
Jestli žerou velbloudi chléb, jsem si vyhledávala. A jí. Taky jsem si tím nebyla jistá, ale překvapilo mě to. Jinak je to přeci povídka založená na fantazii, které se meze nekladou :)
Jídlo se ještě bude probírat, ale ano, dovážejí ho.
Ty Kouzelné hvězdy mě napadly jen tak. Jak jsem psala v povídce, hvězdy se srovnají do kruhu a vyměňují si mezi sebou místa. Když zůstane uprostřed kruhu jedna nebo dvě hvězdy. Někdy žádná, takže to nic neznamená.
Moc děkuji za hezký komentář :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama