Hvězdné tečky- Prolog

16. května 2016 v 7:00 | Adine |  Hvězdné tečky
Zdravím vás! Ačkoli jsem v psaní nové povídky moc nepokročila, ukážu vám alespoň prolog, který je sice krátký, ale zato obsahuje hodně moc podstatných věcí do budoucna.
Možná je to trochu moc nepochopitelné, nebo šílené, ale měla jsem hroznou chuť udělat z otců špatnou osobu (nedivte se mi, já toho svého pomalu nenávidím, ale to vám nemohu vysvětlovat, protože je to moc osobní), a tak snad se mi to povedlo. Neberte to tedy osobně, váš otec může být skvělý!
Už nemám moc co říct. K napsání této povídky mě inspirovala hudba, a kniha Robinson Crusoe, kterou jsme četli v literatuře. Navíc jsem měla jakousi inspirativní náladu, a celý příběh jsem vymyslela během dvou dnů (nejspíš tam možná ještě něco přidám).
Žánr je nejspíš dobrodružný, drama, romantický, možná akční (posoudíte asi až později).
P.S.: Ten prolog jsem asi stokrát opravovala, ale pořád se mi zdá tak nějak neúplný...
P.P.S.: To, jak zemřela mě napadlo, když jsem byla ve vaně. Pila jsem totiž čaj, a omylem jsem ho vyprskla na nohu. Vypadalo to, jako bych krvácela :D Já vím, je to hrozné, ale člověk by nečekal, kdy ho políbí múza...
P.P.P.S: Už s tím přestanu, ale jen jsem chtěla ještě říct, že možná k této povídce vymyslím i obrázek, jenže teď mě nic nenapadá... Nebo ano, ale není na to ta správná doba.


Prolog

  1. října 1996

Dnes se mi narodila krásná holčička jménem Nomia. Všechno to stálo zato! Nomia je nádherné miminko s malými očky a hustými tmavými vlasy.
Freb povídal, že se nám povedla, a má z nás radost. Malou neustále držel na rukou a přitom se na mě radostě díval. Nemohla jsem vstát z lůžka (i teď prý ještě nesmím), tak jsme spolu ležely, když jsem ji chovala. Freb pak musel odejít, a Nomia kvůli tomu dlouho plakala. Jde vidět, že poznala, že je její tatínek...
Jsem šťastná jako nikdy dřív!

  1. prosince 1997

Nenávidím ho. Vzal mi Nomiu a prý ji už nikdy neuvidím! To vše jen kvůli tomu, že jsem mu řekla, že to mezi námi není tak, jako kdysi, a že mi přijdou Shatové jako normální lidé. Přestávala jsem ho milovat, protože byl neustále v práci, a kdykoli přišel domů, nadával mně i naší holčičce. Obvinil mě, že chodím za jinými muži, přitom bych nic takového nikdy neudělala!
Pláči, nevím, co mám dělat, abych zachránila mou malou holčičku! Nesmí jí ublížit... Jak teď budu dál žít?


  1. prosince 1997

Nezvládám to. Poslal na mě svoje vojsko. Ukryla jsem se u matky, ale vím, že mě najdou. Stejně nedokáži být bez Nomii. Vzal mi mé nejdražší!
Jen ubohý člověk by unesl své vlastní dítě a poslal vojsko na svou ženu.
Nikdo si nedokáže představit, jak ho nenávidím. Vytrhl mi ji z rukou, odstrkoval mě a pak byl pryč. I s ní.
Zítra tady určitě nebudu. Je to hrozné pomyšlení, ale alespoň se nebudu trápit svou malou holčičkou...

Před chvílí mě našli. Vyběhli do této místnosti a postřelili mě. Nekrvácím, nechápu, co se děje. Zavřeli mě v koupelně a nechali ve vaně s vodou. Nevím, proč. Cítím se úplně normálně až nato, že mě bolí celé tělo a z vany nemohu vstát.
Matku zavřeli ve vedlejší místnosti. Musím to sem napsat, aby ostatní věděli, jak se Livhitové chovají.

Psala čím dál rychleji, ale slaběji.

Začínám krvácet! Voda se obarvuje na červeno, bojím se. Nomio, jestli tohle někdy budeš číst, musíš vědět to, že hvězdy

Ženě vypadlo pero z rukou. Odrazilo se od zápisníku a za slovem hvězdy udělalo dlouhou nepravidelnou čáru. Zápisník spolu s perem dopadl na bílé kachle a žena se začínala cítit čím dál víc slabá. Voda byla rudá od její krve, a tělo se začínalo potápět.



Nebojte se, pokud teď něco nechápete, v příštích kapitolách to všechno zjistíte!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Vy a čtení?

Miluji to! 62.8% (59)
Když mám čas 27.7% (26)
Nečtu 9.6% (9)

Komentáře

1 Suzeinne Suzeinne | Web | 16. května 2016 v 11:53 | Reagovat

To vypadá zajímavě! Super! Napínavý!

2 Růžová růže Růžová růže | E-mail | Web | 16. května 2016 v 13:27 | Reagovat

Není to sice můj žánr, ale myslím si, že se ti to vyvedlo! Deníkové podoby povídek mám rada:) Na konci se mi trošku zvedal žaludek, jsem trošku citlivější, ale už je to v pohodě. Každopádně se těším na pokračování

3 Adine Adine | E-mail | Web | 16. května 2016 v 14:55 | Reagovat

[1]: Děkuji moc!

[2]: Děkuji. Nikam jsem to nenapsala, tak ti to napíšu sem: tato povídka v deníkové podobě NEBUDE. Je to jen prolog, ale přesto je hrozně důležitý, a proto jsem ho musela do deníku takto zformulovat. Snad chápeš :)
Omlouvám se za způsobené potíže, a měla jsem opravdu takovou... divnou náladu. Normálně toto nepíši :D

4 Bezejmenná Bezejmenná | 19. května 2016 v 14:21 | Reagovat

Povídku jsem si přečetla už v pondělí, ale k okomentování jsem se dostala až teď. Promiň. Každopádně, tahle povídka bude určitě velmi povedená a zajímavá. Sice ještě moc nechápu o čem to bude, ale to je vlastně dobře. Není dobré, když se všechno dozvím na začátku. :) Těším se na pokračování! :)

5 Adine Adine | E-mail | Web | 20. května 2016 v 16:15 | Reagovat

[4]: Děkuji za pěkný komentář!
To, že to nechápeš, je vlastně zcela v pořádku. Pochopíš to až v pozdějších kapitolách. :)

6 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 29. června 2016 v 20:31 | Reagovat

Wow. První věc, co musím říct, je, že ses ohromně zlepšila. Úplně mě to dostalo. Moc se těším, až si přečtu další kapitoly, protože se mi to líbí, neskutečně moc.

Hrozně mě zaujalo to, jak jsi kapitolu vymyslela. Zvláště s tím čajem. Očividně máš dost šílenou Múzu :-) A ta smrt je pěkně tajemná.

Líbí se mi to napětí, které jsi do toho dala. Vážně nemám co vytknout. Jen tak dále!

7 sarushef sarushef | Web | 17. srpna 2016 v 17:21 | Reagovat

ten konec mě dostal, boží!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama