Hvězdné tečky- 1

23. května 2016 v 7:00 | Adine |  Hvězdné tečky
Ahoj!
Pamatujete si, jak jsem říkala, že chci, aby za měsíc bylo na blogu alespoň osm článků? Zatím jich je jen šest, a proto jsem rychle přiklusala s nápadem, že vám ukáži pokračování povídky. Nemám totiž naprosto žádný nápad na článek (jedině recenze knihy, ale na tu teď nemám náladu, a nějak nevím, co o ní říct). No, nějak se mi zdá, že první kapitoly a prology mi nějak nejdou. Snad se vám to bude líbit!
P.S.: Jestli tam bude něco nepochopitelné, nedůvěryhodné, omlouvám se! Obzvlášť ta scéna v obchodě...
Kapitola je jinak celkem krátká...

První

Její teta se snažila vypěstovat na vlastním poli zeleninu, ale věděla, že se jí to nepovede. Zdejší životní podmínky totiž nebyly vhodné pro pěstování. Půda neměla skoro žádnou vláhu zde, ani na žádném jiném místě na této polokouli.
Tento svět se musel rozdělit na tři části: bojovnou, kulturní, a takovou, kde se nic nedaří. A zrovna na téhle "nepovedené" žije Nomia spolu se svou tetou. Žijí samy v malém domku s polem, které tu je naprosto k ničemu.
"Tallyn, nechceš pomoct?" zvolala ze dveří černovlasá Nomia na svou tetu. Ta se na ni podívala, a aby zastínila slunce, u čela si přidržela dlaň.
"No, nejspíš bys měla zajet do obchodu." pokrčila rameny a vrátila se zpátky k pěstování. "Tady stejně nikdy nic nevyroste!"
Nomia tedy vzala peníze ze skříňky u okna v kuchyni a vydala se do nejbližšího obchodu.

Jen co vstoupila dovnitř, začala litovat, že sem vůbec chodila.
"Laskavě řekněte těm svým obyvatelům," prskal na vyděšeného prodavače muž se zbraní. "aby už ani jednou nevstoupili na cizí část! Všichni totiž migrují a naši vojáci se přidávají k ostatním!"
"A co s tím máme společného my? My přece nemigrujeme na vaši část." zeptal se prodavač stále trochu vyděšeně, ale poněkud sebevědoměji.
"Náš velitel mi nařídil, ať vám to zakážu. Na pitomé otázky nebudu odpovídat!" zaječel a podíval se na Nomiu. Ta rychle polkla a předstírala, že hledá potraviny mezi regály. Muž se vrátil k prodavači. "Vyřiď to." Časopisy, které ležely na pultu s pokladnou, shodil na zem a odešel.
Prodavač začal dýchat, jako kdyby svůj dech zadržoval několik hodin. Nomia k němu nepromluvila, protože nevěděla, co říct.

Když svůj nákup donesla domů, situaci, kterou prožila v obchodě, vylíčila tetě.
"Tak, a je to tady zase!" zamručela Tallyn a ovoce naskládala do vetšího košíku, který potom položila na tmavě hnědý stůl.
"Co?" zeptala se dívka a také pomohla s nákupem.
"Livhitům zase utíkají vojáci do jiných částí světa. Jestli půjdou k nám, Isenvayům, budeme mít problémy. Zbytek vojáků na nás totiž přijde a staneme se jejich zajatci, jako kdysi."
"Ale proč by šli k nám, když se tady nic nedaří a navíc je tady neustále ošklivě?"
"Protože tady je bezpečí. Všude je bezpečí, když nejsi Livhitem. Jenže oni nás vezmou všechny, ať už bráníme sebe, nebo jejich vojáky."
"Takže," začala Nomia zvědavě. "Oni neví, že nám tím dělají větší problémy, než sami sobě?" Tallyn přikývla. Pro dívku to bylo trochu nepochopitelné. Poslední válka tady byla v době, kdy byla ještě malé dítě.
"Musíme se někam schovat dřív, než tady bude celé jejich vojsko." teta se posadila na židli a promnula si oči. "Jenže kam?"
"Nesmíme jít vůbec nikam..."
"Víš, Nomio, i když to je nebezpečné, můžeme si tím zachránit život. V takových chvílích pravidla občas porušit musíš." Tallyn pohodila plavými vlasy.
"Ale co když nás najdou?" dívka vytřeštila oči.
"Nenajdou. Budeme dělat všechno proto, aby nás nenašli!"
"Kam tedy půjdeme? Nesmíme jít na žádnou jinou část, než je ta naše!" Nomia to projistotu připomněla, protože se obávala, že teta zapomněla.
"Porušíme to. Dokud tady nejsou Livhitové, můžeme jít. Až tady přijdou, bude pozdě." žena vstala a přistoupila k dívce. "Půjdeme k Shatům." Nomia zavrtěla nechápavě hlavou.
"Tam přeci budou určitě hledat!"
"Ale proč by hledali nás? Pospěš si, nějak to zařídíme." dívka raději nic neříkala. Nechám to na ní. Už si to zažila, tak snad ví, co dělá... pomyslela si.

Teta řekla, že zítra brzy ráno se vydají za Shaty. Na dívčinu otázku jak se tam dostaneme odpověděla: "Ještě dnes nám seženu nějaké zvíře, na kterém pojedeme." a vydala se rovnou.

Dorazila za několik hodin s dvěma velbloudy.
"Bože můj!" zavýskala Nomia a k jednomu hned přiběhla. "Jak si je sehnala?" Tallyn se zasmála, a taky jednoho pohladila.
"Mám jednoho známého, který je půjčuje. Normálně bych za ně musela zaplatit, ale protože to jsem já, máme je zdarma a na jak dlouho chceme."
"To je skvělé!" dívka měla opravdovou radost, a tak tetu objala. "Vždy jsem se chtěla svézt na velbloudovi!" zašeptala jí do ucha.

Večer, když už byla jejich zvířecí doprava přivázána u stromu, dodělali poslední přípravy na dlouhou cestu.
Tallyn pravila, že jídlo a pití je to nejhlavnější. Vše, co nemohlo za chvíli shnít, sbalily do batohů.
"Zbytek budeme přikupovat cestou." řekla žena, a unaveně vydechla.
"A nebude to ostatním připadat divné? Pustí nás vůbec přes hranice?" Nomia měla zase několik otázek.
"Samozřejmě, že nás pustí! Jestli to bude vypadat divně, co už. Nemusí se o to starat. A běž už spát, ať máš alespoň trochu energie!" poručila, a sama šla do své ložnice. Popřály si dobrou noc a tím jejich den končil. Zítřek bude určitě o hodně zajímavější!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bezejmenná Bezejmenná | E-mail | Web | 23. května 2016 v 8:40 | Reagovat

Je to opravdu krásná kapitola. Moc se ti povedla(ta scéna v obchodu taky :) ) a navíc už teď skoro všechno chápu.  Když umřela Nomii matka,  tak byla ta válka,  viď?  :-)

2 Adine Adine | E-mail | Web | 23. května 2016 v 15:42 | Reagovat

[1]: Moc děkuji. Ta válka... No, máš pravdu. Nebylo to ale jen kvůli matce, ale i kvůli ostatním částem jejich planety. Víc se dozvíš v příští kapitole, kde se to trošinku vysvětlí, i když to tam je tak trochu "skryté".
Ještě jednou děkuji! :)

3 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 29. června 2016 v 20:40 | Reagovat

Ta scéna v obchodě nebyla nedůvěryhodná, mě tam spíše chybělo to vysvětlení, proč musí být ten svět tak rozdělen, ale třeba to tam ještě bude.

Mimochodem, Tallyn je moc krásné jméno.

Nevím, čím to je, ale přijde mi, že píšeš kouzelně. Jako by sis vážně našla svůj styl, a ten mě učaroval.

Velbloudi ♥

Jsem zvědavá, jak se jim bude vést na útěku.

Jen možná, ta prostřední část byla trošku zmatená. Vypustila bych některé věty, ne všechny jsou tam úplně důležité pro děj, nebo rozsekala některá delší souvětí, v tomto případě by to mělo pomoct.

4 Adine Adine | E-mail | Web | 2. července 2016 v 10:36 | Reagovat

[3]: Moc děkuji!
A které věty bych měla odstranit? Vůbec nevím, o kterých totiž v prostřední části mluvíš.

5 sarushef sarushef | Web | 17. srpna 2016 v 17:24 | Reagovat

Trošku mě otravovalo, jak se na začátku skákalo mezi jednotlivými časy :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama